Smrtelně raněný

Hledání ztraceného času v Neapoli, ve městě, které vás „smrtelně raní, nebo vás uspí, anebo obojí současně“. Mladý absolvent práv Massimo De Luca se chystá odejít z rodného města, ve kterém vždy „vítězí Příroda nad Historií“. Zároveň by ale chtěl ještě jednou prožít „krásný den“, který je v jeho vzpomínce spjat se sluncem, s mořem a s věkem naděje, kdy na jeho život ještě nedopadl temný stín Velké promarněné šance. Smrtelně raněný, román, za nějž Raffaele La Capria získal v roce 1961 významnou Cenu Strega, je dnes už klasickým dílem moderní italské literatury. A přestože se čtenáři zpočátku trochu vzpírá – vrhá ho do víru vnitřních monologů, unáší ho v proudu vědomí, pohupuje jím jako ve vlnách mezi několika letními dny od závěru druhé světové války až do jedné neděle roku 1954, kdy se Massimo se svým městem loučí –, zároveň ho uhrane svou sugestivní atmosférou stesku i radosti, bezstarostnosti i úzkosti, energie i ochromení, vitality i prázdnoty. Poválečná Neapol, která se v rukou stavebních spekulantů a zkorumpovaných politiků marně pokouší stát moderním velkoměstem, okolní letoviska a ostrovy, jež jsou dějištěm sladkého života smetánky z celého světa, kluby a bary, kde zlatá mládež řeší zásadní otázku, zda je lepší šampaňské značky Veuve Cliquot, či Pommery, věčné neapolské mládí, které zdegeneruje v senilní stáří, aniž prošlo katarzí dospělosti a zodpovědnosti, Massimovy návraty, jež jsou jen opakující se honbou za přeludem, za časem, který už může nalézt jedině ve snu. Opojný koktejl La Capriova textu ovlivnil řadu významných umělců, jedním z jeho velkých obdivovatelů je režisér Paolo Sorrentino, který svému krajanovi a jeho tvorbě vzdává hold skoro v každém svém filmu.