Ztracené technologie stavitelů pyramid

Po celém Egyptě se i po několika tisíciletích nachází nepřeberné množství dokladů o řemeslném a stavitelském umění, které bychom dnes – v době moderních technologií – byli schopni reprodukovat jen s velkými obtížemi. Christopher Dunn skládá dohromady výsledky své třicetileté práce a přináší až nezvykle podrobnou technickou analýzu známých i méně známých staroegyptských stavebních památek. Díky jeho znalostem nejmodernějších výrobních technologií se otvírají doposud netušené pohledy na technickou stránku těchto pradávných monumentů. Pomocí digitální fotografie, konstrukčních počítačových programů a přesných měřicích přístrojů autor odhaluje neuvěřitelnou výrobní přesnost těchto památek a poodkrývá roušku tajemství, jež dodnes halí metody jejich zhotovení. Ať se jedná o obří sochy faraóna Ramsese, jejichž obličeje se vyznačují zrcadlově dokonalou přesností, či žulové sarkofágy v podzemích tunelech Serapea, které se pyšní povrchem tak rovným, že bychom jej nedokázali vyrobit žádnou tradiční obráběcí technikou, máme před sebou artefakty, jejichž výrobní parametry směle konkurují našim nejodvážnějším inženýrským počinům. A přece v nich můžeme najít stopy jistých nepřesností či nedůsledností, které jsou možná jediným klíčem ke zodpovězení jejich vzniku… Dunnův podrobný rozbor, který autor doložil téměř třemi stovkami fotografií, jasně dokazuje, že ačkoli archeologické záznamy zarytě mlčí o důmyslných výrobních nástrojích, technikách či dokonce „superstrojích“, o jejich použití ve starém Egyptě může být sotva pochyb.