Formování filmařiny

Před více než stoletím se čeští filmaři odhodlaně pustili do celovečerních filmů – děl podstatně delších, než bylo do té doby běžné. Jak ovšem takové snímky vystavět a vyrobit, když chybějí zkušenosti, zázemí a osvědčené vzory? A jak se z jednotlivých, často improvizovaných řešení stanou konvence, které lze uplatňovat a předávat dál? Formování filmařiny objevuje českou kinematografii let 1918–1924 jako vzrušující a nesmírně kreativní éru, v níž se filmaři s těmito problémy vůbec poprvé intenzivně vyrovnávali. Učili se konkrétní praxí i od sebe navzájem, pozorně studovali cizí filmy a jejich postupy ve své vlastní tvorbě rozvíjeli a přetvářeli tak, aby obstála v konkurenci zahraniční nabídky. Kniha přitom přesouvá těžiště pozornosti od jednotlivých tvůrců a jejich snímků k filmařině jakožto umění dílo společně vymyslet, natočit, sestavit a dostat k publiku. Představuje tři souběžně se rozvíjející filmařské skupiny, tři modely sdílené tvořivosti a tři způsoby výstavby celovečerního vyprávění. Každá z nich totiž pracovala jinak a během několika let filmové výroby dospěla k vlastní soustavě konvencí. Radomír D. Kokeš je představuje a vysvětluje na konkrétních záběrech, scénách i celých filmech a ptá se, proč právě tato výrobní i umělecká řešení dávala za tehdejších podmínek smysl. Formativní období české kinematografie je tak předvedeno jako laboratoř otevřených uměleckých možností, která napomáhá lépe porozumět nejen tradicím českého filmového vyprávění, ale i samotné filmařině. – Vychází za podpory Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.