Transcendovat lidské

Transcendence implikuje úsilí směřující k dobru jako takovému, které, jakožto nepodmíněné, není ve světě. Ale jaký druh úsilí vyžaduje takové dobro – má jasný cíl, má kritéria úspěchu a neúspěchu? Je úspěch odměněn překročením – transcendencí – lidskosti? Je neúspěch potrestán tím, že zůstanu člověkem? Víme vůbec, co to znamená? ,br> Esej je rozdělen na tři části. V první se autorka zamýšlí nad jednáním jako úsilím získat víc dobrého a lepšího v pokusu přiblížit se božskému. Ve druhé části vychází ze zkušenosti vlastního zla a – opíraje se o Kanta – zkoumá úsilí jako pohyb od fenomenálního já k já noumenálnímu – pryč od nedostatků a zla k bezpodmínečnému dobru. Ve třetí části promýšlí náš vztah ke světu, konkrétně ke kráse, jako zdroj radosti a potenciálního uzdravení. Navrhuje, abychom se snažili, tam, kde je to možné, nahlížet lidi a věci ve světě pod popisem krásy a strukturovat pozornost a jednání ve světle jejich kritérií.