(Ne)dokonalé vzpomínky

(Ne)dokonalé vzpomínky jsou výjimečně upřímnou knihou rodinných memoárů nabízející vhled do toho, jak historická traumata formují mezilidské i mateřské vztahy napříč generacemi. „Co za matku zavolá své dceři a řekne: ‚Tvůj otec a já jsme se rozhodli spáchat sebevraždu a rádi bychom, abys přijela a našla naše těla‘?“ Touto mrazivou otázkou otevírá Ann M. Altman memoárovou mozaiku tří generací a tří ženských hlasů promlouvajících o zatěžující rodinné minulosti a jejích dopadech do současnosti. Kniha stojí na třech pilířích: •Deníku babičky Anny Löwy, zachycující období první a druhé republiky, rodinný blahobyt i přepychové dětství její dcery ve Znojmě, •Vzpomínkovém rukopisu matky Edith (Diti) na jednotlivé členy rodiny, sepsaném v britském exilu po desetiletích mlčení na žádost dcery, •Osobní reflexi dcery Ann, která po smrti obou rodičů v roce 2000 rekonstruuje skryté kapitoly jejich života. Kniha čtenáře zavede do idylického života dobře situované znojemské rodiny před Mnichovskou dohodou. Tato zdánlivě nedotknutelná idyla je však v roce 1938 drasticky přerušena: zatímco poslední stopy po prarodičích skončí v Lodži, Chelmnu, Nisku a Minsku, osmnáctiletá Diti i její budoucí manžel – filozof Stephan Körner – unikají každý jinou emigrační cestou do Anglie. Oba zde dosáhnou enormních profesních úspěchů. V případě Diti se však za dokonalou fasádou úspěchu a neochvějné ctižádosti skrývá chlad, nezhojené trauma pramenící z hlubokých ztrát a nejistot a silný emocionální odstup, který po desetiletí dopadal na její dceru. Jedním z klíčových poselství knihy je zjištění, že pro porozumění komplikované osobnosti vlastního rodiče a dopadu, který měl na náš život, je nezbytné podívat se také na to, jaká byla vaše babička a jaké výchovné vzorce uplatňovala – právě tento mezigenerační vhled nám totiž může pomoci mnohé v rodinné dynamice i v sobě samých rozklíčovat a pochopit.