O duchu křesťanství

Čtvrtá část Herderových „Křesťanských spisů“ (1794–1798) představuje jedno z nejlepších shrnutí jeho náboženského myšlení. Ačkoli Herder v mezinárodním měřítku proslul zejména jako literát a filosof, jeho humanistické pojetí kultury bylo fundováno jeho myšlením theologickým. Právě ono umožňovalo jeho hodnotový univerzalismus, a zároveň dějinný pluralismus. Herderova pozice spočívá v syntéze osvícené racionality, lutherské reformace a nejstarší křesťanské tradice. Na první pohled poutá vstřícností vůči oblastem, jež byly z „pravé víry“ tradičně vylučovány. „Duch Boží“ je podle Herdera „duchem svobody, dobromyslné činnosti a lásky“, „sjednotitelem národů“ a „duchem nesmrtelné naděje“. Křesťanství pro Herdera znamená „svobodu a radost“, jeho duch pak „lásku a pravdu“.