Čtení o Raineru Marii Rilkovi

Čtení o Raineru Marii Rilkovi – s pod titulem Souběžná míjení (1896–1947) – je soustředěno k dějinám recepce Rilkova díla v českých zemích. Chronologicky uspořádaný soubor se pohybuje ve dvou jazykových sférách. Zatímco německojazyčná reflexe častěji reagovala na nové knihy a proměny Rilkova díla, v českém prostředí se určujícími událostmi stávaly vedle rané sbírky Larenopfer až překlady, uveřejňované mnohdy s výrazným časovým odstupem od originálu. Opakovaně, exponovaně a s různým, často polemickým nebo naopak nekritickým vyzněním se u kritiků obou jazyků vracela otázka básníkova vztahu k Praze, Čechám a tamní české (potažmo slovanské) i německé kultuře. Právě tato asymetrie, míjivá i vzájemně zrcadlící, představuje jeden z úběžníků antologie. Vybrané recenze, portréty, nekrology, eseje a literárněhistorické studie zachycují proměny Rilkova obrazu: od mladého pražského německého básníka a údajného stvořitele „slovanské melodičnosti“ v německé řeči přes moderního evropského lyrika a autora spojovaného s mystikou a duchovním rozměrem poezie až po výrazný překladatelský a básnický podnět pro českou poezii mezi válečných a válečných let. Do popředí tak vystupuje kulturní zprostředkování a překlad, ale také spory o Rilkovu národní příslušnost, význam pražského původu, religiozitu či povahu pozdního díla. Antologie zároveň ukazuje, jak se do způsobů rilkovské recepce promítaly proměny česko-německých vztahů, kulturní a politické dějiny od závěru monarchie přes první republiku a protektorát až k poválečnému historickému zlomu. Svazek zpřístupňuje množství rozptýlených dobových textů, přičemž německojazyčné příspěvky předkládá v českých překladech Martina Pokorného, připojeny jsou bibliografické soupisy evidující jednak Rilkovy knihy a posmrtné edice jeho textů, jednak rilkovskou sekundární literaturu teritoriálně „české“ provience.