Dva světy základní školy? - Jan Průcha, Eliška Walterová

Kniha je kolektivním výstupem projektu Centrum základního výzkumu školního vzdělávání řešeného v letech 2006-2011. Zabývá se základní školou, institucí, která v České republice poskytuje povinné vzdělávání většině populace ve věku 6-15 let a spojuje primární a nižší sekundární stupeň v jedné organizační jednotce. Zaměřuje se především na výzkumně dosud opomíjené problémy přechodu mezi oběma stupni, hledá skrytá rizika i příležitosti a možnosti usnadnění tohoto přechodu. Přispívá k teorii školního vzdělávání, prohlubuje poznání reality a fungování české základní školy. Ve výzkumu byla použita škála výzkumných postupů, metod a technik, z nichž některé nebývají v pedagogickém výzkumu využívány frekventovaně, některé byly aplikovány nově. Výsledky výzkumu dokládají, že přechod z 1. na 2. stupeň školního vzdělávání je možno považovat za klíčový bod vzdělávací dráhy žáků a současně za neuralgický bod vzdělávacího systému. Dilema jednotnosti a diferenciace prochází historií základního vzdělávání. Optimální řešení nebylo nalezeno, zůstává otevřenou otázkou a především výzvou pro výzkum, zda je efektivnější a vhodnější inkluzivní vzdělávání žáků v jedné instituci s diferencovaným vzdělávacím obsahem na nižším sekundárním stupni, následujícím po mainstreamovém primárním stupni, nebo třídění žáků do různých institucí. Výrazná změna konfigurace vztahů učitelů a žáků, změna fyzického a sociálního prostředí třídy, kurikula a výukových situací je zlomem ve vzdělávací dráze žáků. Přichází v období rané adolescence, kdy u žáků dochází k zásadním změnám ve fyzickém a emocionálním vývoji, v rozvoji myšlení a sociálních vztahů. Důsledky těchto procesů, které mají komplexní povahu a vzájemně na sebe působí, se promítají do školního prostředí a ovlivňují vztah žáků ke škole a učení. Přechod žáků na 2. stupeň je zátěžovou situací nejen pro žáky, ale i pro management škol a učitele: škola ztrácí zpravidla nejlepší žáky, potažmo i aktivně spolupracující rodiče, přicházejí žáci z různých neúplných základních škol. Mění se složení třídních kolektivů, jejich sociální, demografické a psychologické charakteristiky. Noví žáci se adaptují na školní prostředí, učitelé musí reflektovat rozdíly ve vzdělávacích programech a úrovni škol, z nichž noví žáci přicházejí, a vyrovnat se s nimi. Komplex identifikovaných problémů a autentické zkušenosti z reálné praxe škol vedl autory knihy i k formulování určitých doporučení podporujících usnadnění přechodu žáků z 1. na 2. stupeň základní školy.