Nikdy není pozdě na šťastné dětství

„Existuje dětství? Existuje jenom to, co si pamatujeme. A až odejde naše paměť, nebude existovat ani to. Staneme-li se dospělými, máme zodpovědnost za své dětství už jenom my sami.“ Ve vzpomínkové knize se prolínají zážitky humorné i smutné, i ty pro dospívající dívku zásadní. Slavného otce autorka neidealizuje, ale ani nepomlouvá a s humorem popisuje historky, kterých byla svědkem jako dítě ve svérázné rodině a v atmosféře socialistického Československa, v letech 1962 až 1976. „Původně mi spolužáci záviděli slavného otce a prima maminku v džínách, zatímco já jim záviděla vyrovnané prádlo ve skříních, špajz plný zavařenin a společné dovolené,“ píše Beatrice Landovská. Jinde s nadhledem líčí otcův přínos k chaotizaci pražského provozu, jeho fanfaronství, ale i dobré srdce. Ve vyprávění mají důležité postavení všichni čtyři prarodiče, kteří se navzdory všemu postarali o její i sestřino šťastné dětství. Mimojiné se tu pak také objevují i některé známé osobnosti, přátelé otce, jako Pavel Juráček, Ludvík Vaculík, Václav Havel s Olgou, Jan Němec s Martou Kubišovou, a nebo herci Činoherního klubu.