Moje nové nové já

Kinga S. žije v Praze, je jí čtyřicet let a pracuje v bance. Nebo ne? Každý den je to totiž jiné – sedm osobností v jednom těle posouvá Kingu od pondělka do neděle, a zatímco pondělní Kinga A ze všeho nejvíc miluje řád a výsledky, její tempo a nároky nelze celý týden vydržet – a proto se Kinga B, C a ostatní s dalšími dny vyrovnávají po svém. Každá se v nich snaží najít smysl, cíl nebo je prostě přežít a neklást přitom na sebe přemrštěné nároky. Moje nové nové já ale není nutně románem o disociativní poruše identity. Dá se také číst jako vzpoura proti dnešní posedlosti dokonalostí nebo společenskému tlaku na veřejné sebeurčení do posledního detailu. A v neposlední řadě ho lze chápat také jako vzpouru autorky – její psaní není magický realismus, ani Praha není magická, a s Kingou se čtenářstvo těžko může identifikovat, natož se do příběhu „ponořit“. Moje nové nové já je literární labyrint, v němž Helen Oyeyemi s ironickým nadhledem i hlubokým soucitem zkoumá, co to znamená být skutečný – a zároveň svérázná, typicky oyeyemiovská pocta literatuře, která nás nutí aktivně si uvědomovat umělou konstrukci postav i vyprávění a připomíná, že pravdivost nemá nutně nic společného s realitou.