Adriena Šimotová. Radost ze života

Tvorba Adrieny Šimotové (1926–2014) je právem pokládána za jednu z nejdůležitějších hodnot českého umění v období od šedesátých let až do druhého desetiletí našeho století. Její první důležité autorské výstavy se uskutečnily v Praze – první v roce 1965 v Galerii Československý spisovatel, v roce 1968 a 1970 další dvě v prestižní Špálově galerii. Těmito výstavami na sebe upozornila. Výstava v listopadu 1970 se zároveň stala nejen jednou z posledních výstav této galerie pod vedením Jindřicha Chalupeckého, ale nadlouho také posledním autorským vystoupením Šimotové, neboť autorka patřila k umělcům, které období normalizace zásadním způsobem zbavilo prostoru ke komunikaci s kulturní veřejností. Kniha je koncipována jako pohled na její výtvarné dílo od chvíle, kdy začínalo nabývat zřetelných osobitých podob, tedy zhruba od roku 1964–1965, a zakončena je díly, která vznikla na počátku sedmdesátých let. Vychází z přesvědčení, že absolutní redukce a ztotožnění jejího života / tvorby na subtilní, filozofické, osudové a tíživé aspekty je chybná. Proto má do jisté míry „rehabilitovat“ osobnost s velkou vnitřní silou, silnou energií, spontaneitou a radostí ze života, tak jak to lze vyčíst z její grafické tvorby a obrazů vzniklých mezi lety 1965–1970. Kniha je katalogem stejnojmenné výstavy v Galerii výtvarného umění v Chebu vydaným společně s nakladatelstvím Arbor vitae societas ke stému výročí autorčina narození.