Stopy Adrieny Šimotové

Rozhovor s Adrienou Šimotovou, vedený v letech 2003/4, tedy deset let před její smrtí, je pokusem nahlédnout do způsobu myšlení naší přední výtvarné umělkyně, neobyčejně pevné a v životě těžce zkoušené ženy. Její výtvarný rukopis je tak originální, že i v 21. století je rozpoznatelná a zapamatovatelná stejně jako velcí umělci minulého století – Picasso, Warhol či Jiří Kolář, ti u nás asi nejznámější. Kniha má tři části – první se snaží postihnout, jak přichází k paní Šimotové obraz a jak a kdy se s ním loučí. Ve druhé krouží rozhovor kolem otázky, jak se dívat na obraz, zvlášť je-li abstraktní, když nemá zjevný příběh. Třetí se ptá, kdo je to umělec, kdy doporučit rodičům dát dítě na výtvarnou školu, čemu lze v umění někoho naučit. Adriena Šimotová říká: „Otevření, ať už se děje tichem, nebo proklamativně, nebo jen tak en passant, je to nejdůležitější, co člověk může předat.“