Lotte Frumi

Životní příběh pražské rodačky a výtečné malířky Charlotte Schrötter-Radnitz (1899–1986), která se později pod jménem Lotte Frumi proslavila v Itálii, je pozoruhodný. Pocházela z dobře situované německo-židovské rodiny, v níž rodiče všem třem svým dcerám dopřáli kvalitní vzdělání. Její sestra Gerty Therese se později stala nositelkou Nobelovy ceny za lékařství a fyziologii. Nadaná Charlotte byla přijata na pražskou Akademii výtvarných umění, záhy však dala přednost intenzivnímu uměleckému životu. Podílela se na výstavách výtvarných skupin Junge Kunst a Prager Secession, cestovala do Paříže, Itálie, severní Afriky. Mezi dvěma válkami patřila k významným jménům československé výtvarné scény, a přesto se na ni v její původní vlasti téměř zapomnělo. Ještě před mnichovskou dohodou totiž Československo opustila a usadila se v italských Benátkách. Z Charlotte se stala Lotte, která poté přijala příjmení svého druhého manžela: Frumi. A právě v Benátkách začala Michaela Krčmová své pátrání, na jehož konci je tato kniha. Výsledky jejího bádání jsou ohromující: Lotte nejen nezmizela ze světa, ale stala se uznávanou „italskou“ malířkou, k jejímž přátelům patřili Oskar Kokoschka, Giorgio de Chirico a další významné osobnosti. Účastnila se putovních výstav, benátského Bienále, portrétovala básníka Ezru Pounda, stala se pevnou součástí benátských kulturních a intelektuálních kruhů. Autorce se podařilo skvěle zachytit nenapodobitelnou atmosféru města na laguně, Benátky se tu stávají jedním z protagonistů knihy. Byly též námětem mnoha Lottiných obrazů, umělkyně však malovala i krásná květinová zátiší, městské výjevy, krajinu italského venkova a hor. Monografie, kterou Michaela Krčmová napsala, představuje první souhrnné zpracování života a díla Lotte Frumi a obsahuje rozsáhlý obrazový doprovod zahrnující několik desítek dosud nepublikovaných děl a dokumentárních fotografií, získaných z českých a zahraničních institucí i soukromých sbírek.