Když jsme ještě věřily na mořské víly

Kit a Jossie byly nerozlučné sestry. Vyrůstaly v prosluněné Kalifornii, jejich hřištěm byl oceán. Ale je to už patnáct let, co Josie Bianciová zahynula ve vlaku během teroristického útoku. To si alespoň myslí její sestra, nyní lékařka na pohotovosti v Santa Cruz. Stačí však jen několik vteřin večerního zpravodajství, které převrátí Kitin život úplně naruby. Záběry z požáru v Aucklandu zachytí ženu, která je do detailu, včetně jizvy v obočí, podobná údajně mrtvé Josie. Nemůže být pochyb. Kit zavalí vlna emocí – zármutku, pocitu ztráty a hněvu. Ale také se jí nabízí šance konečně se vyrovnat s minulostí – pokud se jí povede nalézt svou dlouho ztracenou sestru. Odlétá na Nový Zéland pátrat po Josie, se kterou si vždycky byly tak blízké, dokud se jednoho léta něco nepokazilo. Kit je nucena konfrontovat svou vytěsněnou minulost a pomalu se probírat pavučinou zapomnění a lží, která během let ukrývala vzpomínky na dětství a na jedno dramatické léto na prosluněné kalifornské pláži. A také na trauma, které ji i Josie provází celý život. Pokud se chtějí sestry znovu shledat a přijmout, musí vynést na světlo hluboko pohřbená tajemství a čelit drtivé pravdě, která je rozděluje až příliš dlouho. I za cenu všech jistot, které si od té doby vybudovaly.