Nový román aneb Nebezpečí v neprodlení

Děj románu se odehrává nejen v našem světě – popravdě řečeno můj svět to není, i když jej filozof Leibniz prohlásil za nejlepší ze všech – možných světů – ale hlavně se děje dle Matěje Kuděje v nejbližším ze světů vezdejších. A co se neukáže. Ten nejbližší vedlejší svět je lepší než onen nejlepší. Už teď stepní vlci vyjí – v lese Hesse roztřese se. A co múza moje? Ó, jé. V románu je přehršle biografických prvků, dojde i na pasáže autobiografické. Vyjevuje se i Žižkov, a to ve své podstatě. Našinec málokdy zívá, to spíš o Žižkovu zpívá. Když přijel do Prahy waleský bard Dylan Thomas, provázela jej básnířka Jiřina Hauková, choť Jindřicha Chalupeckého. Vylezli spolu na vyšehradský hlásný kopec, odkud Dylan zapěl své funglnágl nové verše. Po produkci slezli dolů a vykročili k žižkovskému hlásnému kopci, zvanému Vítkov, právě včas, aby Dylan Thomas mohl nahoře vyslechnout své vyšehradské tóny. Sotva se zaujat svou tvorbou zaposlouchal do ozvěn vlastních tónin, navázal na svou právě dokončenou pasáž strofou ještě hlásnějši. Jiřina Hauková, světe zboř se, ze žižkovského hlásného kopce užasle následovala svého Dylana kol Rajské zahrady do rána. Podařenou dvojici doprovázely trylky žižkovské hymny v podání choru tuzemských patriotů. Sluší se dodat, že EB onu hymnu složil již před dávnými lety. Eugen Brikcius