Jak se žije dětem s postižením po deseti letech

První kniha Jak se žije dětem s postižením věnovala pozornost dětem s pěti typy zdravotního postižení (nevidomí, neslyšící, s Downovým syndromem, se spinální muskulární atrofií a s dětskou mozkovou obrnou). Autorka v ní sledovala, jak se rodiče vyrovnávají s faktem, že se jim narodilo „jiné“ dítě, problematiku jeho vzdělávání a školní docházky a také otázky, „co bude dál“, tedy budoucnost těchto dětí. V pokračování první, úspěšné knihy se autorka po deseti letech vrací ke stejným „dětem“ a hovoří s nimi o jejich současném životě, snech a plánech, ale i životních zklamáních apod. Někteří tito mladí lidé vystudovali (či studují) vysokou školu (velmi úctyhodné výkony), některé jejich postižení sice nepustilo dál, ale přesto žijí vcelku spokojený život. Tři z dětí, jejichž osudy představila první kniha, zemřely – ale nebylo to nic neočekávaného, všechny trpěly těžkými genetickými chorobami, které měly infaustní prognózu. A i smrt je prostě součástí života. Příběhy mohou být velkým povzbuzením pro rodiče malých dětí s postižením a výbornou zpětnou vazbou např. pro studenty, kteří první knihu znají. PhDr. Helena Chvátalová se jako novinářka již dvacet let zabývá problematikou dětí s postižením a jejich rodin. Jedenáct let byla šéfredaktorkou časopisu Děti a my, dva roky pracovala s rodiči dětí, kterým těžce onemocněly a umíraly děti, na svépomocné ubytovně pro rodiče hospitalizovaných dětí Nadačního fondu a Sdružení Klíček ve FN Motol, v současné době je redaktorkou Zdravotnických novin. Dvakrát získala 1. cenu Vládního výboru pro zdravotně postižené občany – v roce 2001 právě za knihu Jak se žije dětem s postižením a v roce 2008 za článek Nechci mít postižení jako životní styl (Porozumění – příloha časopisu Florence).