Někdy stačí jen malý okamžik, a náš život se navždy změní. Evě a Jimovi je devatenáct, studují v Cambridge a jejich cesty se poprvé zkříží v roce 1958. Jim jde po ulici a na kole k němu přijíždí Eva, když tu jí do cesty vběhne malý pejsek. To, co se stane dál, navždy předurčí běh jejich životů. Autorka nás nechává sledovat tři verze jejich budoucnosti, kdy jsou nebo nejsou spolu, a po různých peripetiích všechny směřují k závěru v současnosti. Žena na obraze měla vlasy tmavě hnědé, s kaštanovým leskem. Odvracela se, dívala se na muže, který seděl za ní na pohovce v obývacím pokoji; díval se na ni a zároveň i na diváka s výrazem, který měl být podle Jima nečitelný. V tu chvíli měl největší starost o toho muže – který byl a nebyl on sám, stejně jako tou ženou byla Helena i Eva Katzová a všechny ženy, které kdy potkal –, muže, který vypadal příliš nešťastně. Měla to být třetí část triptychu. Ostatní dvě už byly zabalené a stály opřené o zeď ateliéru a byly téměř stejné, jen s menšími obměnami. Na prvním z nich seděla žena a muž stál, na druhém seděli oba. Jim změnil také drobné detaily v místnosti, místo, na kterém za pohovkou stály hodiny, pohlednice a foto grafi e na krbové římse, barvu kočky odpočívající na křesle (jen jedna z nich byla černobílá na počest Marcela). „Něco jako hledej pět rozdílů,“ poznamenala Helena, když jí poprvé vysvětlil svůj nápad. Samozřejmě žertovala, ale on dobře cítil i ten osten. Jeho ambice s triptychem byly mnohem větší. Obraz měl znázorňovat všechny cesty, které zůstaly nevyužité, mnohé životy, které nebyly žity, životy, které nikdo ne žil. Nazval ho: A co kdyby to bylo jinak?
