Přímá demokracie

Téma přímé demokracie bylo dlouhou dobu značně opomíjeno. Zřejmě i proto, že referendum bylo v minulosti opakovaně zneužito za účelem nastolení či posílení autoritářských až totalitárních režimů. V současnosti však institut referenda zažívá pomyslný boom, a to i v těch zemích, kde bylo využíváno velmi málo, anebo dokonce vůbec. Jen v poslední době se konala referenda v Nizozemí, Řecku, Velké Británii, Irsku či Španělsku; o referendu o připojení Krymu k Ruské federaci ani nemluvě. Tento sborník se proto snaží poctivě zkoumat výhody i nevýhody přímé demokracie na celostátní i místní úrovni, a to v rámci České republiky i v celoevropském kontextu. Autoři jednotlivých příspěvků jsou právníci a politologové a otevřeně poukazují na všechny slabiny konkrétních variant referenda, o nichž ústavodárce nyní uvažuje. V každém případě by totiž mělo platit, že základní smysl referenda má spočívat ve vyšší legitimitě politických rozhodnutí, a nikoliv ve zbavování se politické odpovědnosti, v populismu či v jakési formě „politického outsourcingu“, který může nakonec způsobit delegitimizaci celého politického a ústavního systému.