Barometr nálad, studnice informací (Dopisy občanů vedoucím představitelům a orgánům Komunistické strany Československa v letech 1988–1989.) - kniha z…

Problematika stížností a dopisů občanů politickým a správním orgánům a jejich představitelům v komunistických zemích se v posledních letech dostává do centra pozornosti historiček a historiků. Vedoucím mocenským orgánům zde při neexistenci názorové plurality a nezávislých médií sloužily jako jeden z mála relevantnějších zdrojů informací o náladách mezi obyvatelstvem. Zároveň plnily funkci jakéhosi měkkého stabilizátoru moci, korektoru politiky příslušného režimu. Neocenitelný pramen pak představují pro současnou analýzu fungování systému, především nastavení společnosti a problémů, jež v ní rezonovaly, stejně jako interakce mezi občany a stranickými, státními, územně správními i odborovými orgány. Předkládaná monografie si klade za cíl přispět k poznání fenoménu dopisů a stížností občanů v komunistických diktaturách i příčin a okolností zhroucení normalizačního režimu na sklonku osmdesátých let v Československu. Její základ tvoří edice čtyř desítek dokumentů – periodických svodek z dopisů adresovaných ústřednímu výboru KSČ a jeho generálnímu tajemníkovi Miloši Jakešovi, resp. ústřednímu výboru KSS a jeho prvnímu tajemníkovi Ignáci Janákovi. Jednotlivé dokumenty jsou opatřeny poznámkovým aparátem, jenž přináší řadu doplňujících informací a s využitím rozsáhlé a dosud opomíjené sbírky dochovaných stížností i podrobněji přibližuje řadu konkrétních kauz. Nedílnou součástí knihy je i úvodní studie, která problematiku dopisů občanů adresovaných stranickému vedení představuje v širším tematickém záběru a delší časové perspektivě, pokrývající celé období takzvané normalizace. Autoři v ní podrobněji analyzují některá z klíčových témat, jako jsou bytová politika, sociální zabezpečení, ekonomické problémy, rozkrádání, politika strany a německé válečné hroby v Československu, a přibližují i stížnosti, které se do svodných informací vůbec nedostaly, neboť překročily proměnlivou hranici „konstruktivní kritiky“ a získaly punc „nepřátelského štvaní“.